„Město zamilovaných lidí, poslední možnost léta strávit čas s vyvolenou osobou v náručí Mikulova.“ Jan Antoš představuje ideu romantických prožitků, která jako by křičela
z každého rohu náměstí, každého billboardu a plakátu, kterým vás jednou lákají do chladného sklípku, jindy do vinic, lomu či na Kozí hrádek. Romantika je zde komoditou, která táhne a tak ji očekáváme na každém rohu. Přesto je mnohem pravděpodobnější, že žádná idylka se nekoná. Namísto toho zažívají návštěvníci nudu při čekání na prohlídku, únavu z křečovité snahy zažít něco výjimečného či dokonce zásadního pro jejich dovolenou, vztah, život. Z autorova pohledu jde o kritiku instantní romantiky a touhu vyvolat u nás sebereflexi nad naším vlastním prožíváním návštěvy Mikulova.